|
Američané zdaleka nebyli první, kdo se vážně zajímal o
zkrácení cesty mezi dvěma oceány. Španělský král Karel V. už v roce
1534 nařídil svým poddaným v Latinské Americe, aby provedli první
topografická měření. Protože projekt byl v tehdejší době
neuskutečnitelný, Španělé zprůchodnili jinou stezku, takzvanou
Křížovou cestu . Vedla pralesem přes Panamskou šíji, byla vydlážděna
oblázky a ubírala se po ní koňská spřežení a muly naložené tunami
peruánského zlata. To se pak na březích Atlantiku nakládalo na lodě
směřující do Španělska. Francouzské období
Inženýr
Ferdinad Lesseps, kterému se podařilo vybudovat Suezský průplav, a
zástupci Světové společnosti mezioceánského průplavu připluli do
Panamy v roce 1881. Doprovázeli je zeměměřiči, zakreslovači map,
námezdní dělníci a lodě naložené bagry, sbíječkami, lokomotivami,
dynamitem, mapami, nivelizačními přístroji, kompasy a barometry.
Desetitisíce dělníků z 97 zemí světa přivedl do Panamy příslib
slušných platů. Byli mezi nimi hlavně chudí obyvatelé antilských
ostrovů, Indiáni ze středoamerických zemí, ale i Španělé, Řekové,
Italové, Irové nebo Číňané. Do Panamy utíkali před zákonem i
zločinci a dobrodružství tam hledali bohémové a světoběžníci z
Evropy. Málokdo však vydržel pracovní a klimatické podmínky, které
byly velmi těžké. Moskyti, jedovatí hadi, zápaly plic, nemoc
beri-beri (avitaminóza B 1) , sluneční úpaly i náhodné výbuchy
nitroglycerinu vykonaly své. Během osmiletého působení Francouzů
(1881 až 1889) pracovalo na stavbě průplavu asi 45 000 mužů. Dvacet
tisíc jich zemřelo. Po měsíčním pobytu v Panamě utekl na ostrov
Martinik i francouzský impresionistický malíř Paul Gauguin. Trasa
průplavu mezi zátokami u hlavního města Panamy a městem Colón
přetíná kontinentální pohoří se sedmnácti různými formacemi skalního
podloží, šesti geologickými zlomy a pěti skalními skupinami
sopečného původu. Francouzská společnost v roce 1889 zbankrotovala.
Spojené státy tehdy za 40 milionů dolarů zakoupily zbývající
francouzský majetek a stroje. Stát ve státě
Stavbu
průplavu dokončili Američané v letech 1901 až 1914. Inaugurační
plavba parníku Ancón se konala 15. srpna 1914, ale obchodním lodím
byl Panamský průplav otevřen až v roce 1920. Na obou březích
průplavu byla instalována moderní americká vojenská zařízení a
základny, kolem nichž vznikl zcela nezávislý stát ve státě. Na 30
000 amerických vojáků včetně jejich rodinných příslušníků bylo
podřízeno vlastním zákonům. Stavěly se pro ně pohodlné byty, golfové
kluby, bazény, obchody, pošty, školy, kina, divadla, kaple,
restaurace i kavárny. Dějiny dvacátého století potvrdily politickou
a vojenskou důležitost tohoto legendárního díla. Za druhé světové
války bylo odtud expedováno do Evropy 70 000 amerických vojáků a
americké letectvo zahajovalo své operace ze sedmasedmdesáti
letištních ploch v průplavu. Náročným výcvikem na atlantském břehu
průplavu procházely i americké speciální vojenské jednotky známé pod
názvem "zelené barety". Návrat Panamě
V roce 1977
americký prezident James Carter a panamský generál Omar Torrijos
podepsali dohodu, která stanovila 31. prosinec 1999 jako den předání
Panamského průplavu Panamě. Rok 2000 tak přinesl konec téměř stoleté
americké vojenské přítomnosti v Panamě a uzavřel další kapitolu
historie tohoto stavitelského zázraku. Budoucnost průplavu
Panama
se na převzetí průplavu dlouho připravovala. Dnes tvoří personál
průplavu na 7500 operátorů, z více než devadesáti procent panamské
národnosti. Průplav je otevřen čtyřiadvacet hodin denně všech 365
dní v roce. Během své existence byl uzavřen pouze jednou, a to na
sedm měsíců po masivním sesuvu půdy v roce 1915 na úseku zvaném
Culebra. Na atlantské straně průplavu leží nejdůležitější bezcelní
zóna západního světa Zona Libre de Colón , která dosahuje ročního
obratu 12 miliard dolarů. Bývalé americké vojenské základny se změní
na Město vzdělání pro 20 000 studentů, k němuž chce Panama přilákat
pozornost evropských výzkumných ústavů. Výcviková škola "zelených
baretů" se má změnit ve Školu hoteliérství a turistiky . Obchodní centrum
Panama
zůstane i v budoucnu důležitým mezinárodním finančním a obchodním
centrem. Dnes tam operují 104 zahraniční banky a asi tucet
tuzemských. Z oblasti průplavu chce Panama vytvořit jakousi obdobu
Singapuru. Osmdesát procent hrubého národního produktu Panamy
přináší finanční sektor a průplav, jehož příjmy za služby
dosahují přibližně 470 milionů dolarů ročně. Plánuje se rozsáhlá
modernizace průplavu. To, co bylo kdysi technickým zázrakem, je dnes
zastaralé. Průjezd průplavem trvá příliš dlouho, lodě musejí čekat,
než na ně přijde řada, a proto tuto vodní cestu používají jen
společnosti přepravující trvanlivější zboží. V příštích čtyřech
letech má být investována miliarda dolarů na rozšíření průplavu v
úseku Culebra, na modernizaci zdymadel a nákup moderních strojů a
remorkérů. Během letošního roku se má přepravní kapacita průplavu
zvýšit o dvacet procent. Společnost Hutchinson Port Holdings se
sídlem v Hongkongu bude spravovat přístavy Balboa a Cristobal na
obou stranách průplavu. Do jejich renovace investuje 130 milionů
dolarů. Tchajwanská společnost Evergreen už staví za 100 milionů
dolarů nový přístav na atlantské straně a investovala dalších 120
milionů dolarů do výstavby přístavu určeného pouze pro kontejnerovou
přepravu. Panama plánuje rovněž výstavbu nových zdymadel, která
otevřou průplav moderním tankerům. Chtěla by zvýšit poplatky za
průjezd lodí (dosud se řídí výtlakem lodí). Dohoda se Spojenými
státy však obsahuje kromě ustanovení o možné americké vojenské
intervenci v případě ohrožení bezpečnosti USA nebo fungování
průplavu i dodatek o tom, že jakékoli změny tarifu budou provedeny
jen se souhlasem obou stran. Hlavní klientelu průplavu představují
americké lodě, které dopravují Panamským průplavem kontejnery obilí,
nafty a dalších komodit z východního pobřeží země do oblasti Asie.
Washington proto bude se zdražením poplatků těžko souhlasit. Panama
chce rozvíjet i turistiku, zatím opomíjenou. Ročně by mělo průplavem
proplout na 250 velkých zábavních a výletních lodí s 200 000
turistů.
Zajímavosti
- Od otevření v roce 1914 proplulo průplavem asi 819 000 lodí.
- Ročně nyní proplouvá průplavem 13000 až 14000 lodí.
- Každý rok se průplavem převeze 190 milionů tun nákladu.
- Poplatky za proplutí představují ročně 470 milionů dolarů.
- Pokud lodě nemusejí čekat, trvá cesta průplavem osm až deset
hodin.
- Skutečná doba se však kvůli čekání prodlužuje průměrně na
čtyřiadvacet hodin.
- Součástí je i umělé Gatunské jezero (výška hladiny 26 m n.m.)
- Denní kapacita 48 lodí
Gatunské jezero
Španělsky
Lago Gatún, přehradní nádrž v Panamě na řece Chagres v oblasti
Panamské šíje. Jezero je součástí Panamského průplavu. Má rozlohu
430 čtverečních kilometrů, hráz dlouhou tři kilometry, pětatřicet
metrů vysokou a 800 metrů širokou. S Atlantským oceánem (do přístavu
Cristobal) je jezero spojeno kanálem, který má tři plavební komory a
je dlouhý jedenáct kilometrů. S Tichým oceánem (přístav Balboa) je
spojuje patnáct kilometrů dlouhý kanál rovněž se třemi plavebními
komorami.
Panamský průplav patří s nástupem roku
2000 Panamské republice. Tato umělá vodní cesta napříč Panamskou
šíjí spojuje Tichý a Atlantský oceán a je jednou z nejvýznamnějších
vodních cest na světě.
Délka průplavu je necelých dvaaosmdesát kilometrů, přesně
81,6 kilometru. Šířka od 150 do 305 metrů a průměrná hloubka
dosahuje třinácti metrů. Průplav má šest plavebních komor a jeho
součástí je i umělé Gatunské jezero. Ještě dnes tři dvojitá zdymadla
Panamského průplavu udivují geniální jednoduchostí. Lodivod navede
loď k prvním vratům zdymadla, odkud je mechanicky vlečena do první
ze tří plavebních komor. Vrata se hermeticky uzavřou. Trysky vhánějí
otevřenými otvory ve zdech do komory vodu. Přísun vody se
uzavře v okamžiku, kdy loď dosáhne úrovně druhé komory. Potom se
otevřou druhá vrata a operace se opakuje i ve třetí - poslední
plavební komoře zdymadla. Lodě se zvedají nebo sestupují o dvacet
šest metrů, až se dostanou na úroveň hladiny Tichého nebo
Atlantského oceánu. Zajímavé údaje
V Panamském
průplavu bylo v době jeho vzniku všechno nevídaných rozměrů.
Vybagrovaná zemina by prý stačila na stavbu Velké čínské zdi a ještě
na dalších 1600 kilometrů. Plavební komory jsou vycementované jámy o
délce 304 metry a hloubce třináct metrů. Jsou uzavřené vraty z
ocelových plátů, které váží 700 tun. Halogenové lampy o 1000
wattech,
umístěné na více než třicetimetrových stožárech, umožňují orientaci
i v noci. Gigantická ocelová vrata zdymadel se nikdy nemusela
vyměňovat; 1500 sériových elektrických motorů uvádí v činnost trysky
a stěžejové závěsy vrat. Stavba železniční tratě, která v roce 1855
poprvé přeťala Panamskou šíji, si vyžádala na šest tisíc
životů.
Úplavice, cholera, neštovice a tropické nemoci nemilosrdně kosily
dělníky, kteří mačetami prosekávali cestu železnici. Byla to doba,
kdy lodě bostonské ledařské společnosti vyplouvaly se sedmi sty
tunami ledu na palubě ze Spojených států, obepluly africký Hornův
mys a směřovaly k Panamě. Nová železniční trať napříč Panamskou
šíjí
znamenala v dopravě historický předěl. Před inženýry však stálo
ještě větší dobrodružství, dokonce větší, než byla stavba Suezského
průplavu. Vybudování vodní cesty, která by umožnila plavbu lodí o
šířce až dvaatřicet metrů a zkrátila by dosavadní trasu mezi New
Yorkem a San Franciskem (20 917 kilometrů) o více než polovinu - 11
272 kilometry. Na stavbě průplavu pracovalo 45000 mužů. Diplomacie
Spojené státy
vždy považovaly vodní cestu, která vedla srdcem Panamy a spojovala
dva oceány, za velmi důležitou. Rozhodly se všemi způsoby usilovat o
nezávislost země, která tehdy byla kolumbijskou provincií. Dosáhly
toho v roce 1903. Washington přitom získal od nové Panamské
republiky smlouvu na veškerá práva ke stavbě a pozdější kontrole
průplavu i k pronájmu území na obou březích na vzdálenost osm
kilometrů do vnitrozemí. Výstavba průplavu stála téměř 400 milionů dolarů.
|
